Na okraji reálna - výstava v galerii Dion Praha

 
Datum akce: -
Na okraji reálna - výstava v galerii Dion Praha
 
NA OKRAJI REÁLNA
Výstava Zdeňka Šplíchala v Galerii Dion, 10. 11. – 28. 12. 2014
 
S blížícím se koncem kalendářního roku pociťujeme potřebu zastavení, tichého rozjímání a kontemplace, spočinutí mysli v nejvnitřnějším já. Pozváním a inspirací k takovému stavu duše nám může být i probíhající výstava Zdeňka Šplíchala v Galerii Dion, výběr z jeho tvorby posledních pěti let zahrnující obrazy, kresby i trojrozměrné objekty s jednotící ideou poukazů na poetiku bytí s vědomím univerza v rozpětí polarit chaosu a řádu, náhody i předurčenosti.
 
Zdeněk Šplíchal (nar. 1948) žije a tvoří v Třebíči, jejíž zvláště před lety maloměstská atmosféra vyburcovala umělce, aby zde spolu s několika stejně smýšlejícími přáteli v roce 1966 založil Skupinu 4, počtem členů i jmenným složením v čase se proměňujícího sdružení výtvarníků, kteří pociťovali potřebu vymezit se proti tehdy oficiálnímu realistickému umění, dobové duchovní prázdno vyplnit spontánní tvorbou korespondující s aktuálními proudy ve světě. Velkou podporou, učitelem a rádcem jim byl dnes legendární, již v té době ve světě uznávaný třebíčský rodák Ladislav Novák, později i ideově spříznění brněnští tvůrci a teoretikové Dalibor Chatrný, Jiří Valoch a Igor Zhoř. Sám Zdeněk Šplíchal od své rané tvorby v intencích geometrického umění (odrážejícího metafyziku kosmu) prošel obdobími, v nichž bychom mohli shledat ohlasy nové figurace i konceptuálního umění, aby posléze vytvořil vlastní autonomní výraz svých, expresivní a geometrický vid integrujících kompozic; styl vyznačující se prolínáním prvků: linií, mřížek, grafémů a grafických znaků, experimentálními kombinacemi technologií: malby a kresby i se stříkáním a rozmýváním barev, grafických tisků se zásahy do reprodukcí, i přirozeným přijímáním a asimilací filozofických a výtvarných proudů. Příznačným rysem Šplíchalových prací je rovněž citlivost šrafování obrazových plánů, odrážející autorovu citovost, přičemž zmíněné geometrické rozvrhy děl dávají zaznít tušení, ne-li vědomí existence vesmírného řádu; onoho řádu, kterému starověk přiřadil pojem Logos. Umělcova tvorba přitom ústí do časově i tematicky vymezených cyklů tlumočících autorův vnitřní svět spolu s latentní, mnohdy navenek skrytou dobovou pocitovostí. Expozice v Galerii Dion takovouto posloupnost tematických okruhů postuluje zastoupením výběrů z cyklů Cesty, 2009, a Nálady, 2009-10, kompozic geometricky uspořádaných barevných struktur, u nichž jistá, rovněž obsažená náhodná seskupení skvrn symbolizují nestrukturované skutečnosti, někdy až nicotu chaosu; to v jistém protikladu s cyklem Katedrály, 2011, černobílými kresbami tmavých rovinných plánů s průsvity „světel“ vyváženě vkomponovaných oken. Jistý myšlenkový převrat naznačuje i sled cyklu Proces, 2011, kreseb dramaticky se překrývajících gestických tahů pastelů v tmavých tónech červeně a černé na bílém pozadí, a děl s označením Imaginární krajiny, 2011, textur jemných barevných síťoví čar, i zde symbolizujících již v dávnověku pojímaný kosmický řád (vyjevující se například v rozumovém principu stoiků či Moudrosti novoplatoniků); o něco racionálnější vid, avšak příbuzné vyznění, mají Tapety, 2013. Výstava sleduje a posléze prezentuje až současnou umělcovu tvorbu představovanou díly cyklu Akty, 2014, kresbami olejovými pasteli obrysů těl v dynamické spleti kruhových linií, postihujícími ne tolik pohyby tělesnosti člověka, jako spíše hnutí jeho mysli. V ohlédnutí za dosavadní malířskou a kreslířskou Šplíchalovou tvorbou tak můžeme jeho dominantní výrazové prostředky: nepředmětné tvary, linie, plochy, struktury a barvy pojímat nejenom jako „hudební“, čistě pocitový projev, ale také jako záznam proměn lidského vědomí, kdy myšlenky, pocity, představy se vynořují z naší bytosti, z celku našeho vědomí, a to zpětně ovlivňují. Doplňkem expozice obrazových forem jsou pak ukázky umělcových objektů, jako plastik na soklech adjustovaných ready made nalezených předmětů, i přírodních samorostů, pojednaných pro ozvláštnění barevnou polychromií. I u nich v postulovaném procesu představ a významů pociťujeme vnitřní spojení umělcova myšlení a cítění, jejich názvy: kontextuálně přiblížené „příběhy“ vypráví o bloudění a nalézání životních cest, o doteku z implikace do explikace se vynořujícího řádu. 
 
V předchozím letmém uvedení a přiblížení výstavy Zdeňka Šplíchala v Dionu, popisu rozprostření jeho tvorby, jsme se zatím poselství umělcových děl jen dotkli: náznakem diskursu postavení člověka ve světě a v univerzu, světě svobody i osudové předurčenosti, spirituality a tajemství řádu. V geometrických rozvrzích umělcových kompozic a rozvojích lyrického přediva linií jejich ploch není tolik vložena idea řádu karteziánského, jako spíše řádu implikátního, do toků ústící dynamické struktury pak mohou být pojímány jako „rheomode“: ne jako popis faktů statickým způsobem, ale jako dynamický proces, jako ontologické rozvinutí jsoucna a v něm obsaženého bytí člověka. Zdeněk Šplíchal je, jak sám říká, „hledač“, hledač odpovědí ke světu; vedle vyjádření „pocitů“ předmětem jeho hledání je odhalování podstaty: samotné jevy jsou totiž jen zlomkem skutečnosti, ta se rozvíjí v řečeném implikátním řádu. V něm se zavinutá skutečnost explicitně rozvíjí při stírání hranic mezi životem, neživou hmotou a absolutnem, společný je jim pohyb poukazující na prvotní zdroj, život sám existuje implicitně: existence má smysluplný vztah ke spojitému a soudržnému celku, jenž představuje kosmické vědomí. Obraz vesmíru je pak jako organismus, jehož tkáně mají smysl jedině v relaci k celistvosti, svět přitom podléhá nekončícímu procesu změn, je ve stálém toku proměn, stabilita forem je pouze iluzorní.  Odtud je narativita lidského bytí příběhem života ve spojení s kosmem, jeho výklad je možný vyprávěním metafor, z nichž se rodí významy, předkládáním obrazů, které nerozeznávají mezi světem hmotným a duchovním, fyzickým a psychickým, minulým, přítomným a budoucím, které však tlumočí holomovement, celopohyb, rozvíjení a znovurozvíjení událostí v času a prostoru, uvádí pohyby hmoty a mysli, našeho bytí. Šplíchalova umělecká díla: výtvarné reflexe komplexity světa, propojení a jednoty hmoty a vědomí v proudu změn, v procesech „úplně dolů“ a cestách „nahoru“, jsou metafyzickým pohledem na realitu, tak i otiskem neměřitelného v naší existenci, jsoucí integrální částí celopohybu. Prostřednictvím Šplíchalovy tvorby tak nejenom vystupujeme z pout a hranic našich životních příběhů, setkáváme se se všemi ostatními příběhy ve společné nerozdělené celistvosti, ale překonáváme také strach z hloubky prázdnosti, opuštěnosti a bloudění, neporozumění okolnímu světu. A to jsou nadmíru pozitiva, která Šplíchalovu dílu a jeho výstavě udělují jejich platnost, přiřazují bezesporné hodnoty, za které umělci patří náš dík.
 
Autor článku: kardy
Na okraji reálna - výstava v galerii Dion Praha, fotografie 1
Kraj: Hlavní město Praha
Město: Praha 9,
Místo: Galerie Dion Na Pokraji 540/2
Kontakt:
Měsíčník SEM&TAMProlistujte on-line!

Newsletter

Buďte informováni o novinkách z našeho portálu SEM a TAM

Vybrané zájezdy

Egypt, Hurghada
14. 12. - 21. 12.
14.044 Kč - 21 %
Itálie, Folgaria / Lavarone
24. 12. - 31. 12.
9.600 Kč - 15 %
Kuba, Varadero
20. 12. - 29. 12.
39.890 Kč - 25 %
Kapverdské ostrovy, Ostrov Sal
15. 12. - 22. 12.
22.390 Kč - 42 %

Všechny zájezdy

Pro majitele ubytování | NÁVOD - ubytování | Statistiky návštěvnosti | Podpořte nás | Partneři | Reklama | Kontakt | Odkazy