Když jsem s Honzou přemýšlel, kam na jaře, Šumava byla jasná volba. Otázka byla kam. Spojili jsme turistiku a geocaching. Nejkrásnější cesta Šumavy s hodně "keškama" byla přes hřebeny na hranicích Rakouska a Německa. Cesta bude dlouhá cca 40 km a půjdeme dva dny.
Je 23.5.2009 a sedíme na hlavním nádraží v Českých Budějovicích ve vlaku. No, my tomu říkáme "dobytčák". Cesta je dlouhá, ale krásná. Konečně nemusím řídit a kochám se krajinou. S Honzou ještě probíráme plán cesty a povídáme si co nás čeká a nemine. Jsme v Horní Plané. Cesta k přehradě se táhne z kopce. Přicházíme k přístavu a zjišťujeme, že nám přívoz ujel a budeme čekat skoro hodinku. Podíváme se na sebe, "jdeme jíst" říká někdo z nás. Odlehčujeme našim batohům. Do hodinky jsme už na druhé straně. Čeká nás dlouhý výstup. Horní Planá leží přibližně ve výšce 750m n.m. a náš dnešní nejvyšší bod bude nějakých 1380m n.m.
Jdeme. Míříme směr Přední Zvonková. Moc lidí nepotkáváme. Když někoho potkáme, přátelsky se zdravíme. Zadní Zvonková a konečně opuštíme asfalt. Na Tokaniště dorážíme po krásné cestě bukovým lesem. Na Tokaništi dáme menší přestávku, uděláme památnou fotografii a jdeme dál. Začínáme chápat, co znamená pojem kůrovec a silný vítr o kterém se pořád v televizi mluví. Pohled je chviličkami strašidelný. 1326m n.m. Ano, jsme na Smrčině. Je někomu tento kopec známý? Asi moc ne. Zjišťujeme, že jsme vylezli přesně u Rakouské sjezdovky Hochficht. Marně hledáme kešku. Najíme se a po zadívání se na krásné vyhlídky do Rakouska jdeme dál. Cesta vede dál po hranici. Chviličkami jdeme Českem, chviličku Rakouskem. Konečně jdeme z kopce. Oba, ale víme, že co sejdeme, budeme muset ještě dnes vylézt zpět a ještě nějaký ten metr navíc. Rakouská cesta (1020m n.n.) je naše poslední přestávka na doplnění potřebné energie. Dnes nás čeká už jen strmý výstup na Plechý. Cesta je dlouhá a strmá. Díky kůrovci vidíme na české straně pouze kmeny vypadající jako by někdo natřel sytou stříbřenkou. Rakušané a Němci si své vytěžili a tím nás odměnili krásnými pohledy do krajiny. Ovšem německy mluvící dřevorubci nám připravili překážky v podobě velkých stromů ležících přes cestu. Obejdi, přelez, ale nepodlézej, zde neplatí. Jindy to jinak ani nejde. Místy je kopec tak prudký, že se ani nemusíme moc předklánět, abychom šli po čtyřech. Cedule s nápisem Plechý 1378m n.m. je pro nás víc než satisfakce. Veškeré zbytky sil zůstali na cestě na tento kopec, pro nás horu. Pár fotek, kešku a jdeme do dnešní cílové rovinky. Trojmezí - Česko, Rakousko, Německo. Zde koukáme na ten "zázrak" tří států na jednom metru čtverečním. Pár fotek a jdeme spát. Za krásnou skálou na České straně. My a širé nebe. Dobrou noc.
V noci lehce sprchlo, ale to nás neodradilo od chutné a pohodové snídaně na Trojmezí (1321m n.m.). Jdeme dál po hranic s Německem. Stále přibývá vyhlídek a krásných pohledu na krásnou, místy sežranou Šumavu. Krásná překážka ve formě skály na Trojmezné (1361m n.m.). Musíme ji vylézt a vyfotit se nahoře. Nalézáme další kešku a míříme do cíle. Už dávno došlo pití a my viděli poslední potok někdy včera k obědu. V dáli vidíme Třístoličník. Náš krok zrychluje. Po dlouhém výšlapu jsme zde. Je brzy ráno a nikdo tu není. Parkoviště ležící v Česku a penzion na straně Německé. Jdeme tam. Je ještě zavřeno, ale plynule česky mluvící číšník (majitel) nás pouští. Restaurace má krásnou prosklenou vyhlídku na Bayern. Na ex vypijeme každý půl litru piva hned tam pošleme další půl litru džusu. "Platíme..." volám. Číšník přijde. "Budou to pánové tři eura pro každého." Nevíme, jestli se máme smát nebo zoufat. Vyndávám z kapsy 100 Kč se slovy, že máme jen českou měnu. Nezbude mu nic jiného než si vzít ty naše poctivé české penízky. Ještě si vylezeme na krásnou vyhlídku (1311m n.m.), uděláme pár fotek a hurá do Nového Údolí na vlak.Cesta je strmá a začíná se nám stýkat po výstupech. Na asfaltu už začínají bolet nohy. Po pár hodin cesty vidíme v dáli hospodský deštník. Krok zrychluje. Jsme tu, koleje, občerstvení. Doplňujeme tekutiny, koukáme po ostaveném vlaku z jehož je udělané občerstvení a muzeum. Přijíždí vlak. Nasedáme a necháme se odvést až do Českých Budějovic. Cestou už jen potkáváme pár vodáků.
Jsme doma, v místě kde vládne chaos a oslovením divočina urážíme tu divočinu tam venku...
Webové stránky šité na míru