Broumovský klášter otevřen po celý rok

Území Broumovska daroval v roce 1213 král Přemysl Otakar I. benediktinskému řádu. V darovací listině je území charakterizováno slovy „krajina děsná v širé pustině“, která se stala populární díky citaci v předmluvě k Jiráskovým „Skalám“. Na Broumovsku existovala již před příchodem benediktinů česká kolonizace, o čemž svědčí původní názvy míst, jež jsou české. Roku 1260 král Přemysl Otakar II. vlastnictví Police a Broumova potvrdil. Správa a ochrana majetku byla zabezpečována z broumovské pevnosti, která byla k tomuto účelu zbudována. Už roku 1258 předal pražský biskup Jan III. faru v Broumově břevnovskému opatovi.  Vzhledem k tomu, že původní tvrz byla vypálena odbojnými fojty, byl na jejím místě zbudován klášter s gotickým chrámem zasvěceným sv. Vojtěchu. Jeho představeným se stal probošt, podřízený břevnovskému klášteru. Odtud se datují složité a proměnlivé styky mezi broumovským a břevnovským opatstvím a opat postupně nesl titul opata břevnovského, opata břevnovského v Broumově (od husitských válek do znovuvybudování břevnovského kláštera v roce 1715) a konečně opata břevnovsko-broumovského. Tato unie se odrážela ve všech složkách klášterního života. Součástí klášterních statků byl též pivovar založený roku 1348. O skutečném osídlování krajiny lze hovořit od roku 14. Století, kdy město Broumov založili benediktini za pomoci německých kolonistů, protože z něho chtěli učinit výchozí bod dalšího pronikání na sever a severovýchod. Proud přistěhovalců z Durynska a Flander přišel přes Kladsko a zarazily je zalesněné stěny, které oddělovaly broumovský výběžek od ostatních Čech.